Léto v letu v Lednu

    Kdyby mi někdo minulej rok vyprávěl, jak v půlce ledna svahoval 3 hodiny na Ještědu, podezříval bych ho že je to rybář nebo Yetti. Jenže letos se nám ta zima opravdu nějak staví na hlavu, no a my si můžeme tuhle kuriozitku z nekonečného seriálu „Roztodivný svět“ opravdu vystřihnout a nalepit do svého letového deníčku.
    Je 10. ledna 9:30 a já volám Kovařině jestli dostane dneska volno z práce, že bysme si jako skočili z Rašovky. Hofi už svojí účast bez váhání stvrdil, aspoň si zase trochu zkrátíme tu neoblíbenou zimní letopauzu , bohužel Piškot a Franta K, kterej nás vlastně na ten nápad přived, leží s horečkou a nějakou prsatou virkou v posteli. Takže na srazu v 11:00 v Brandejse už na sebe nadšeně halekáme, pošklebujeme se našim krátkejm rukávům a nasedáme pod modromodrou oblohou do auta směr Ještěd.
    Na startu vládne idyla. Přesný jihozápad cirka 4m/s omývá svah Rašovky a chvílemi zahučí les, jako když se vzpíná na startu tak málo a ve vzduchu tolik oblíbená termika. Že by? Pod startem a pak i nad ním sledujeme točit káňata. Usmějeme se na sebe. Pak zase koukáme na káňata - ale fixlujou prevíti. Je chvíli po poledni a snad 12 °C.
    Připravuju křídlo a vyčkávám. Nárazy bohužel docela zesílily a já začínám mít trochu bobky ze startu. Myslím že okolo kopce to bude dost rozbitý a taky si živě vzpomínám co na podzim dělala pára z lesa v rotoru za řadou stromů pod startem. Nerad bych ty kreace napodoboval s křídlem nad a pod sebou. No ale nejsme tady na borůvkách, takže před půl druhou startuju a hned jsem katapultován 150m nad hřeben. Teď už i před kopcem naskakujou chmurky od termiky, začínám zkoušet i točení , juchů juchů juchuchů :-). Za chvíli odstartujou kluci a po druhé hodině odpoledne svahujeme ale hlavně točíme! všichni tři lednovou termiku.
    Základny jsou tak 1100 mnm ale díky dost velkýmu snosu se nedají dotočit napoprvé. Kdybych Vám řek, že jsme točili i 2m/s bidýlka tak byste mi stejně nevěřili :-) a tak zůstanu u těch rozkošnejch jednometříků ve kterejch jsme si blbli asi do tří hodin, kdy už se definitivně zatáhlo a přestalo to fungovat. Ještě na posledním výdechu jsem si to namířil k Ještědu kde jsem udělal ve vejšce parkoviště pár opiček na turisty, zamával do objektivů fotoaparátům a vrátil se zpátky a po svahu až za Šámalku. Tak jsme se tam pak ještě vozili až do západu slunce na dynamice, ale to už je nezajímavý o tom psát. Ale pro nás to bylo fantastický, dokonce jsem se ještě párkrát znova podíval i na ten Ještěd, bylo to tak nečekaný a tak jednoduchý….. Paráda.
    Tož víc se o tom povídat nedá, to se musí prolítat . Když to srovnám s ponurou nekonečností loňský tuhý zimy byl to naprostá euforie a odvaz. Taky jsme to večer v hospodě na lešenářskym srazu důkladně vylíčili a oslavili :)
Byl to prostě parádní den pro hanggliding a tak mě přesvědčili, že bych se o něj tady mohl s pár fotkama podělit…. Howgh