Karel Haman - konstruktér

Kritické letové stavy u rogala.

Každé samokřídlo má díky své malé délce diskutabilní míru stability
kolem příčné osy. Dotýká se to samozřejmě i rogala, specifického
představitele této kategorie.
Kritickým manévrem pro tuto kategorii létacích strojů obecně je tzv.
"ostrý pád".
Je to obrat, při kterém pilot relativně rychle zpomaluje ze zvýšené
rychlosti a stroj se tak ocitá na minimálce, namířený špičkou vzhůru.
Vlivem správné stabilty pak následuje jeho překlápění nosem dolů. Při
této rotaci samozřejmě vzniká setrvačný moment, který může být i tak
velký, že překoná stabilizační síly nosné plochy. Toto se odehrává v
momentě, kdy je samokřídlo již namířeno špičkou dolů a ještě nemá
dostatečnou dopřednou rychlost na to, aby správně nastavené stabilizační
prvky plochy zabrzdily jeho rotaci. Stroj se následně ocitá na zádech.
Tomuto nechtěnému překlopení se u rogala říká *"tumble"*. Otočení múže
být jen jednou, nebo několikrát. Při vícenásobném převrácení, kdy se
rotace zrychluje, dochází k destrukci křídla.
Zabránit "tamblu" může pilot samokřídla tak, že se při svém létání vyhne
tomuto manévru. Všichni piloti se to učí již při výcviku létání.

U velmi plochých výkonných rogal může také dojít k překlopení při vyšší
rychlosti. Toto překlopení je specifické pro pružné nosné plochy a je
označováno jako *"tuck"*.
Velmi plochému samokřídlu stačí, aby ho silnější turbulence při letu jen
mírně natočila a může se relativně jednoduše ocitnot v negativním úhlu
náběhu. U pružné nosné plochy rogala pak následuje přetvarování nosné
plochy. Pokud jsou stabilizační opěrky nosné plochy nastaveny bez
rezervy, může při jejich pružné deformaci dojít k takové změně tvaru
nosné plochy, že se stává nestabilní a stroj se opět ocitá na zádech. I
při tomto převrácení může dojít k destrukci křídla.
Zabránit "taku" lze tím, že nesnižujeme nastavení podpěrek doporučené
výrobcem.


Jak tyto stavy řeší stabilizátor.

Stabilizátor nahrazuje vodorovnou ocasní plochu letadla a je schopen obě
tyto situace řešit.
V případě "taku" je to řešení velmi spolehlivé, protože ten se odehrává
v relativně vysoké rychlosti. Umístění stabilizátoru vzadu na kýlové
trubce zajištuje jeho vysokou tuhost a při přetvarování plachty
negativním zatížením získává ještě větší stabilizační úhel. Vyvíjí pak
velkou stabilizační sílu i při jeho benevolentním nastavení.
V případě "tamblu" je pak jeho účinnost více závislá na jeho velikosti
a délce ramena, na kterém je umístěn. Stabilizátor je schopen od začátku
účinně zbrzdit velmi rychlou rotaci, kluzák nepřekmitne na záda a vybírá
střemhlavý let.
*
*Doufám, že mi vědecky naladění čtenáři odpustí výklad bez vektorů a
vzorečků. Je to pro to, aby se tyto jevy zbytečně nezdály složitější než
jsou a měl je šanci pochopit každý.
K. Haman
 

k Tvému článku:
a) předozadní stabilitu rogala neřeší jen autostabilní profil, ale
autostabilní tvar celé nosné plochy. Z velké míry je to překroucení křídla.
b) V případě "tucku" se kluzák převrací díky svému nestabilnímu tvaru
při negativním zatížení.
c) Nesouhlasím s tím, že rogalistický sport je na ústupu. V současné
době zaznamenávám velký zájem o létání na rogalu. Problém malého zájmu
je v nedostatečné informovanosti veřejnosti. Většina lidí vůbec neví, že
moderní rogalo existuje. Pokud se zlepší informovanost, budou zájemci o
létání se vztahem ke klasickému letectví, nebo k modelařině volit raději
rogalo, než padák. Myslím, že předsednictvo ZL by se nad tím mělo už asi
15let zamýšlet....................................(tady zapracovala
autocenzura).
d) Ve většině návodů, jak zabránit převrácení kluzáku chybí řešení,
které nabízí stabilizátor. Naopak mezi závodními piloty je mnoho
vášnivých odpůrců stabilizátoru. Zřejmě i pro to, že se dotyční naučili
kompenzovat nedostatek stability kluzáku vhodným ovládáním lépe než
ostatní a také proto jsou úspěšnější. V mnohých případech si to ale jen
myslí, a to do prvního "tumble".
Neuvádím zde vůbec věci, které bych pouze formuloval jinak.

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o tom, že pružné konstrukce kluzáků
pořád nabízejí velký prostor pro invenci a vedle svých nevýhod oproti
pevným křídlům mají i značné výhody, které je možno využít. Celá
problematika, která se z velké části dotýká právě stability kolem příčné
osy je ale dosti složitá a není ji možné jednoduše a všem srozumitelně
popsat článkem v Pilotu. Navíc všichni výrobci své poznatky raději
nezveřejňují a využívají je pro to, aby byly jejich kluzáky lepší než
konkurence.
To je asi vše. Zdravím Tě. Karel Haman